VLADIMÍR ŠMICER – fotbalový vicemistr Evropy a vítěz Ligy mistrů UEFA

„FOTBAL U NÁS DOSTAL NOVOU ŠANCI“

Přinášíme vám interview s Vladimírem Šmicerem uskutečněné před hodovým zápasem Velká Bíteš - Břeclav

Fotbalová legenda VLADIMÍR ŠMICER přijal pozvání FC PBS Velká Bíteš a zúčastnil se letošních hodů spojených s odhalením jeho hvězdy na chodníku slávy před Restaurací u Raušů. Mnohonásobný reprezentant, vicemistr Evropy, vítěz Ligy mistrů UEFA, Poháru UEFA, hráč Slavie, anglického Liverpoolu, francouzských Lens a Bordeaux, ale také úplně obyčejný a příjemný společník, se kterým je radost si o fotbalu povídat. V posledním roce jste velmi aktivně působil v organizaci FEVOLUCE, která chce pomoci změnit zavedené fotbalové pořádky a přinést svobodu rozhodování klubům jako je třeba i ten náš. Řekněte mi, kolik jste vlastně za poslední rok za fotbalem najezdil kilometrů a co obnášela vaše „mise“? Je pravdou, že kilometrů jsem najezdil opravdu hodně. Jako kandidát do voleb FAČR jsem se zástupci FEVOLUCE objezdil všechny okresy v ČR, některé i dvakrát a s lidmi, co se v nich o fotbal starají, jsme diskutovali o tom, jak bychom ho mohli změnit k lepšímu. Bylo to náročné, hlavně v Čechách, kde byly předchozí „staré pořádky“ dost hluboko zakořeněné, u vás na Moravě to bylo přece jen o něco snazší. A s odstupem času musím říct, že na to, že byl zrovna COVID, tak jsem potkal poměrně dost lidí.“ Myslíte si, že vaše mise byla úspěšná? „Doufám, že ano. Upřímně, ani jsme takový zájem nečekali. Ve většině okresů došlo podle mého názoru k pozitivním změnám, lidé měli chuť se zapojit do práce a najít pro fotbal jiný, lepší směr, než jak tomu bylo doposud. Poznal jsem ale také, jak funguje fotbalová politika, že to není nic jednoduchého. Věřím ale, že nově zvolený předseda fotbalové asociace Petr Fousek, kterému jsme jako FEVOLUCE vyjádřili podporu, bude tím správným člověkem na svém místě. Každopádně fotbal u nás dostal novou šanci!“ Od fotbalové politiky přejděme raději k fotbalu samotnému. Hrajete ho ještě pořád aktivně? „Musím se přiznat, že fotbal teď hraju málo. Působím jako předseda SK Dolní Chabry a fotbal jezdím aktivně propagovat už jen na exhibiční zápasy. Dříve s týmem Real Top Praha, nyní se Sigi Teamem, o který se stará, jak název napovídá, můj kamarád Horst Siegl.“ Jak často se zúčastňujete podobných akcí, jako je ta naše „hodová“? „Takhle pasivně hodně. Dá se dokonce říct, že jsem někde každý víkend. Letos jsem vlastně ani neměl dovolenou. Jednak jsem nechtěl spadnout do karantény a zároveň měl hodně povinností před volbami do fotbalové asociace.“ Když se řekne Velká Bíteš, vybaví se vám něco? Znáte naše město? Kolikrát jste už u nás byl? „Jako většina sportovních týmů, tak i ty, ve kterých jsem hrál, často zastavují v Restauraci u Raušů na oběd nebo večeři. Je to na půli cesty napříč republikou po D1, tak je to i celkem logické. Takže jsem tady tak třikrát určitě mohl být. A jinak o Velké Bíteši vím, že se tady dřív hrál turnaj v kolové a jezdily závody motokár.“ Zavzpomínejte prosím krátce na vaše fotbalové začátky. „Začínal jsem na domácím hřišti v SK Verneřice, trénoval nás můj děda. Hráli jsme v jednotné kategorii 6-12 let. Jako malí kluci jsme tak vždycky u soupeře nejdřív koukali na to, jak vysocí hráči u něj jsou. Nejdřív jsme většinou prohrávali, ale jak jsme rostli, začali jsme čím dál víc vyhrávat a mě to bavilo o to víc, protože jsem dával hodně gólů, o kterých jsem si ve své vlastní kronice vedl podrobné statistiky. Byly to krásné roky.“ Vím o vás, že máte velkou sbírku fotbalových dresů. Kolik jich asi máte a které z nich jsou pro vás ty nejcennější? „Celkem jich je asi dvě stovky a zhruba stovku těch cennějších jsem před nějakou dobou představil i na výstavě, kterou zorganizoval jeden můj kamarád. Jsou to dresy klubové i reprezentační. Jako útočník jsem si většinou měnil dresy s obránci, proti kterým jsem hrál a jedná se samozřejmě o hráče mojí generace. Takže mám například dresy francouzských obránců a mistrů světa Thurama a Desaillyho nebo brazilského mistra světa Roberta Carlose. Zajímavé je, že v té době ještě nebývala na dresech pokaždé jména, ale pro mě je důležité, že to vím hlavně já, čí dres to byl a při které příležitosti jsem si ho s tím hráčem vyměnil. Cenný je pro mě také dres skvělého italského záložníka Zoly z londýnské Chelsea, který jsem si s ním vyměnil po vítězném zápasu Premier League s mojí rozhodující vstřelenou brankou v poslední minutě, navíc na domácím stadionu v Liverpoolu.“ Dovolím si ještě jeden malý návrat do vaší úspěšné fotbalové kariéry. Na té nejvyšší úrovni jste vstřelil asi tři nejvíc památné góly. Na EURU 1996 ve skupině proti Rusům, ten znamenal postup, na EURU 2004 proti Holandsku v památném zápase, který jsme vyhráli 3:2 a pak ten ve finále Ligy mistrů proti AC Milán v 2005… (skočí do řeči) „Hlavně se mě neptejte, který z nich mám nejradši! Všechno to byly hodně důležité góly, ale pokud bych měl jeden vypustit, řeknu ten proti Holandsku na EURU 2004, protože sice znamenal výhru, ale stejně bychom ten zápas neprohráli a o postup nepřišli. Takže na reprezentační úrovni pro mě nejvíc znamenal ten proti Rusku na EURU 1996, protože postup opravdu znamenal a také byl můj první v reprezentaci. Navíc ho s úspěchem používám jako takovou kvízovou otázku na různé besedy, když se ptám, kde jsem ho vstřelil. Většina odpovědí je samozřejmě Praha nebo jiné město u nás, ale tou správnou je paradoxně stadion Anfield v Liverpoolu, kde jsem pak několik let působil. No a na klubové úrovni je to ten gól z finále Ligy mistrů navíc podpořený tím, že jsem v rozstřelu tohoto vítězného zápasu ještě proměnil rozhodující penaltu.“ Jak se vám vlastně líbila hra a výsledek našeho mužstva na letošním EURU. A věříte v postup na mistrovství světa do Kataru? „Výsledkově se EURO určitě povedlo, postup do čtvrtfinále mezi nejlepších osm týmů je úspěchem. Vydařil se nám hlavně osmifinálový zápas proti Holandsku a ve skupině jsme také zvládli klíčové utkání proti domácímu Skotsku. Myslím, že řada lidí tento úspěch nedocenila a co si budeme povídat, kdyby bylo trochu víc štěstí, mohli jsme v semifinále porazit i to Dánsko. A proč je čtvrtfinále podle mě pro nás úspěchem? Nemáme oproti jiným zemím tak široký kádr a když se nám zraní klíčoví hráči, kvalita mužstva jde rychle dolů. Upřímně, proto bych si na postup na mistrovství světa nevsadil. Je potřeba se na věc dívat reálně, kvalita Belgie v kvalifikační skupině je obrovská, nás čeká asi baráž a tam musíme porazit dva těžké soupeře. Až budeme znát jejich jména, zeptejte se mě znovu a já vám řeknu, jestli v postup věřím nebo ne.“ Jste Slávista a váš tchán, rovněž bývalý fotbalový reprezentant Ladislav Vízek rád sází. Co byste mu za Slavii pro letošní sezónou 2021/2022 poradil si vsadit? „Poradil bych mu vložit nějaké peníze na postup Slavie ze skupiny Konferenční ligy a věřím i v zisk dalšího titulu mistra ČR. Hráčský kádr má Slavia bezpochyby nejlepší. Ale musím se přiznat, že moje tipy vycházejí tak 50/50.“ Díky za rozhovor. Milan Dufek Foto: Otto Hasoň